K tomuto sýru se váže několik legend. Ta asi nejznámější vypraví o mladíkovi který na pastvě jedl ovčí sýr. Když zahlédl krásnou dívku sýr odložil a rozběhl se za ní. Když se vrátil, na jeho sýru byla už tzv..penicilinová plíseň. Ovšem jestli je to pravda, to nikdo už nejspíš nedoloží.
Poprvé se o něm zmínil římský přírodovědec Plinius, zhruba někdy okolo roku sedmdesát devět našeho letopočtu. Je zajímavé, že na výrobu tohoto sýru je zapotřebí půda.
Ta totiž obsahuje penicilinové enzymy. Roquefort se musel vyrábět výlučné jen z ovčího mléka, neexistovalo, aby se použilo kozí, kravské, případně ještě jakékoli další. Tak to bylo dříve, dnes je možný přídavek kravského či kozího, ale v minimálním množství. Je zajímavé, že někteří výrobci tento sýr produkují nebo připravují v jeskyni, kdy zřejmě vycházejí z oné známé legendy. Dokonce se tyto jeskyně komerčně otevírají pro turisty, což je více než polovina příjmů těchto sýrařů. Aby mě člověk představu, jak moc je tento sýr populární ve Francii, tak před devíti lety ho vyrobili na tři miliony kusů, čímž se umístil na druhém místě, co do oblíbenosti.
Aby byl tento sýr kvalitní, tak musí být i kvalitní mléko. To znamená, že ovce musí mít bezpodmínečně dobrou pastvu. Roquefort by měl zrát zhruba pět měsíců a spotřebovat by se měl mezi dubnem až zářím. Ve Francii doslova nacpou tento druh sýra kamkoliv, snad kromě dezertů a někdy se stane, že i tam. Říká se, že předtím než lékař Alexander Fleming objevil penicilin, tak tento sýr pastýři přikládali na rány, aby zabránili sněti.
Pokud jste Roquefort nejedli, tak podle mnohých má ostrou slanou chuť což nemusí každému sedět. Někdo tomu dokonce říká, že je to jakoby pojídal plesnivé houby. Ve Francii se sýry podávají k vínům, Roquefort hlavně k červeným. Roquefort se kromě salátů, omáček a tak podobně jí i s ovocem.
Foto © Depositphotos.com/olinchuk
