Parmská šunka pochází z Itálie a v tamním prostředí je to zcela jistě nejkvalitnější, ale také nejdražší masný výrobek. Pochází konkrétně z oblasti Via Emilia, poblíž města Parma, od toho je také odvozen její název.
Je zajímavé, že byla známá už za doby antického Říma. V dokladech je známo, že když sem přišel Hannibal roku dvě sedmnáct před naším letopočtem jako osvoboditel, tak zdejší obyvatelé mu předložili vepřovou kýtu, která byla konzervována v soli v dřevěných nádobách. Po několika set letech byl zde také objeven velký zdroj soli. I když je to sice italský masný výrobek, tak se stejně vyrábí po celém světě. Tato šunka se honosí i italskými jmény – prosciutto di Parma nebo prosciutto di San Daniele.
Parmská šunka jako taková má nezaměnitelnou a ojedinělou vůni, ale také když ji ochutnáte, tak s ostatními si ji nespletete. Je příznačná mimo jiné i tím, že je pokrytá tenkou vrstvou slaniny. Parmská šunka se připravuje speciálním způsobem, kdy je nasolená a navíc tzv. uzrává sušením v proudu čistého vzduchu. Pochopitelně, parmskou šunku získáváme z vepřového masa, konkrétně kýty. Doba, po kterou parmská šunka uzrává, čítá zhruba dvanáct měsíců čili rok. Aby se dosáhlo správně chuti a jakosti, tak se prasata v okolí Parmy krmí syrovátkou, po které jejich maso získá speciální nasládlou chuť.
Co se týká samotného procesu, tak vězte, že při sušení, ztratí šunka okolo třiceti procent své původní váhy. Pochopitelně Italové jsou na svou slavnou národní šunku velmi hrdí a také z ní dokážou připravit lahodné pokrmy. Někdy se třeba jenom servíruje jako studený nebo teplý předkrm, případně jako doplněk. Na samotnou výrobu jsou Italové velmi nároční, protože si myslí, že nikdo jiný nedokáže vyrobit pravou parmskou šunku jako oni. Ono se to dá pochopit, vrozená italská hrdost to ani jinak nedovolí. Ale nyní se podíváme, co vlastně potřebujeme k takové výrobě pravé a jedinečné parmské šunky.
Tak pochopitelně kromě kvalitního masa a mořské soli jsou to například speciální povětrnostní podmínky, které jsou jen v okolí italské Parmy, dále pak měsíce času a nakonec velmi bohaté vědomosti. Výroba této šunky je totiž velmi náročnou záležitostí, i když se to nemusí na první pohled zdát. Když se ještě vrátíme k tomu, že parmskou šunku často používají k přípravě pokrmů, tak asi nejčastěji je to v rámci italské pizzy. Hned za pizzou v závěsu je parmská šunka servírovaná s melounem. Bývá to klasický cukrový meloun, případně jako součást do melounového salátu. Někomu to může připadat divné, ale je to v rámci chuti na každém člověku, co si vybere.
